Saturday, 14 September 2019

bezčasí

zapadající slunce mě oslepovalo. ulice byla úplně tichá. horko.
kolik měsíců to už trvá? každej večer ta stejná cesta domů. jen šaty se mění. 
rande s cizím klukem. dvě piva. tak ahoj. a pak varšavská. listy platanů se ani nehnou.
každej večer stejnej. dusno, alkohol, cigára.
nic se nemění, jen ty kluci jako kulisy mý zoufalý stagnace.i když jdu, tak vlastně stojím. přešlapuju.

a hudba v zadělanejch bílejch sluchátkách se střídá.
tři měsíce uběhly a nic se nezměnilo. byly to vůbec tři měsíce? nebo jen jeden strašně dlouhej večer?
sladkáč a piloti a bullerbyn a náplavka a parky a zahrady a ulice.
potloukám se.
z místa na místo, z podniku do podniku, jedna letmá známost střídá druhou.
všichni ti lidi. strašně rychle pomíjej. objevujou se v mým životě a zase se z něj tiše vytrácej.
sedím na zahrádce v tý dusný praze zalitý pivem a zasypaný vajglama. konstantní scéna. a vedle mě se míhaj. jeden za druhým.

a tak jsem šla domů varšavskou. horko. co když to takhle bude už navždycky?
chytla jsem se do nějaký smyčky v časoprostorovym kontinuu a už se z ní nikdy nedostanu a bude věčný léto a věčně se budou střídat jak figurky na orloji, každej večer jeden, nikdy dvakrát, nikdy znova, hlavně, ať to nic neznamená, já vás vlastně nechci znát, já jen nechci bejt sama, schovávám si to za vznešený pohnutky osobního sociologickýho průzkumu, ale přitom moc dobře všichni víme, že prostě hledám společnost, protože samota by mě dovedla k šílenství, přemejšlela bych do zblbnutí, tak radši každej večer opakuju to samý:

a ráda zpívám.
jo, to jsem taky četla, to je skvělý!
ne, neznám, počkej, to si musim napsat, ať to nezapomenu.
jéé, tak jo, tak ještě jedno.
no pěkně se s tebou felí.
a co jsi teda studoval? hustý, to mě vždycky zajímalo.
nojo, já a baráky, kreslim krásu, víš co. 
behání, to je taková moje koncentrovaná procházka po praze, víš?
a radovana znáš?
no vopravdu, tak to bylo.
no ty nájmy, to je strašný.
bojack! na to se podívej.
nojo, tak už teda dobrou.

a na to uvidíme se někdy zase? omylem zapomínám.


a zejtra zas. 
probudit se do podzimu. to by bylo.

Wednesday, 23 December 2015

distorted by city grids


behind the laws of density
towers of glass and steel
temples and fragments of memories
drifting away from me