pořád jsem se pokoušela objevovat něco nového. vždycky.

 a pokaždé se nejraději vrátím k tomu, co mě provází odvěce.

nejedná se jen o hudbu, takhle konzervativní jsem vždy a ve všem. někde už raději ani nezkouším. čtu dokola stejné knihy, poslouchám stejnou hudbu, navrhuju stejné prvky.

mám hrůzu ze změny a z toho, že se jí nedokážu přizpůsobit. bojím se, že nové nápady už nepřijdou, že všechno dobré jsem ze sebe vydala. zároveň to ale nechci vzdávat předem. chci dělat, co mě baví, tak musím věřit, že dokážu přijít s něčím novým.

do té doby se ale budu obklopovat tím starým.

nejhorší je ale stejně to, že sebe sama nepokládám za svoje nejlepší já a ať dělám co dělám, asi už to nezměním. třeba si taky zvyknu.

konec vylévání srdéčka.